Katun je letní sídlo pastevců na vysokých horách. Když se sníh stáhne, rodiny z vesnic vyhánějí s dobytkem na pastviny a do podzimu žijí v kolibách, kde se každý den dojí, vyrábí sýr a kajmak. Mnohé katuny jsou dnes opuštěné, ale na Sinjajevini, Bjelasici, Komovech a pod Prokletijemi se některé i nadále plní každé léto a několik rodin a eko-katunů přijímá hosty.
Katuny jsou letní sídla pastevců na vysokých pastvinách. Jak se na nich žije, mapa katunů, které můžete navštívit, stezky k nim a kde přenocovat.
Izdig: vesnice se stěhuje na hory
Kde bylo v obci málo orné půdy, žilo se z dobytka a v létě byla tráva jen vysoko v horách. Proto se každé jaro vesnice stěhovala nahoru. Tento odchod s dobytkem na letní pastvu se nazývá izdig. U Kučů kdysi datum izdigu určoval kmenový sněm a Đurđevdan, 6. května, se slaví jako pastevecký svátek. Dobytek zůstával na horách do podzimu a rodina s ním.
Na Komovech stavěli Kuči, Vasojevići a Bratonožići katuny už od středověku. Hora byla společným majetkem kmene a pastva byla rozdělena zvykovým právem a jasnými hranicemi.
Koliba, ohrada, planinka a stůl
Katun se stavěl na mýtině, blízko pramene, chráněný před větrem a lavinami. Koliba měla obvykle dvě části: v jedné ohniště a lůžko, ve druhé mléko a sýr. Kolem kolib jsou ohrady a stáje, a na Durmitoru i savardaci, koliby se strmou střechou až k zemi. U Kučů se katunské koliby nazývají glade a jsou natěsnané jedna vedle druhé, aby co nejvíce trávy zbylo pro dobytek.
Hlavní práci vedla planinka, hospodyně katunu: dojení, sýr, kajmak a máslo, které se později prodávaly v údolí. Na stole jsou kačamak a cicvara z kukuřičné mouky se sýrem a kajmakem, a chléb, placky a jehněčí se pečou pod sačem. U Vasojevićů se z ovčího mléka vyrábí jardum, nejlepší po Ilindanu, 2. srpna, kdy je pastva nejbohatší. Více o tom v průvodci Vesnický stůl.
Kde jsou dnes katuny
Sinjajevina je nejvyšší černohorská náhorní plošina s pastvinami, průměrně v 1 600 metrech, a i dnes se na ní dobytek chová po katunech. Na Bjelasici jsou Vranjak a Goleš, na hranici Národního parku Biogradska gora, a na Komovech Štavna a Varda. Pod Prokletijemi rodiny z Plavu a Beran každé léto vyhánějí dobytek na Čakor a Mokru, a Kaludarske kape u Beran, podle brožury Národní turistické organizace, jsou i dnes katunem s nejvíce rodinami a dobytkem. Na Durmitoru a Pivské planině vznikaly katuny v dolinách nad vesnicemi.
Mnohé jsou přesto opuštěné. Ivan Laković jen na Kučské planině zaznamenal kolem 200 katunů, a dnes se plní jen jejich část. Na mapě níže jsou katuny, které můžete navštívit, se stezkami a místy k přenocování.
Věděli jste?
U Kučů se katunské koliby nazývají glade a jen na Kučské planině Ivan Laković zaznamenal kolem 200 katunů.
Na katun pěšky
K mnoha katunům vede makadam, ale nejkrásněji se tam dostanete pěšky. Lehké túry: od Štavny ke katunu Varda na Komovech (3,9 km, kolem Vladovy studánky) a od Cecunu ke katunu Ćeransko (2,7 km). V Národním parku Prokletije se z Grbaje jde ke katunu Popadija (5,6 km, mírně náročné). Pro zkušené je výstup ze Stabny přes Stabanský katun na Veliki Vitao na Pivské planině (8,3 km, 1 364 m převýšení), a pro vícedenní túry trasa Katun Road na Bjelasici.
Návštěva a nocleh
Katuny fungují od června do září a většina těch, které přijímají hosty, je otevřená v červenci a srpnu. Zavolejte hostiteli několik dní předem a zeptejte se na cestu: k většině se dostanete po makadamu a signál je slabý. Nocleh nabízejí eko-katuny a rodinné usedlosti, od postele v kolibě po místo pro stan. Přehled podle hor je v průvodci Eko-ubytování: katuny, koliby a venkovské usedlosti, a nabídky etno vesnic a katunů na naší bookingové platformě jsou v kategorii Etno vesnice.
